TEXTY > Písně

|  Písně  |  Básně  |  Rčení  |  Povídky  |  Věda a výzkum  |  Vtipy a hry  |


Daněk Wabi >> Boty

1. Od hodný tety před mnoha lety dostal jsem boty z pravé kůže, hebký jak z mechu a pevný jak z plechu a lehký jak lísteček planý růže.
2. Vykročil jsem v nich do nový éry, zahodil škrpály z minulých let, s rozletem orla či helikoptéry šel jsem v těch botách dobývat svět.
3. Prošel jsem v botách doly i hory, nejprve v zástupu, ale pak raději sám, ve světě letěly novější vzory, já ale byl rád, že aspoň nějaké mám.
4. Pak ale levá mě začala tlačit, otlak už nějakou dobu vznikal, přemejšlel jsem, jak to zaonačit, a pak jsem navštívil obuvníka.
5. Obuvník čile si nasadil brýle, studoval bedlivě moji nohu, uběhla chvíle, pak usmál se mile a povídá: s tímhle ti nepomohu.
6. Podle všech norem a zažitých forem ty boty nemají nejmenší kaz, houf jeho učňů mi poradil sborem: jdi správným směrem, a pošlapeš snáz.
7. Povídám: chlapi, tož kdo myslí hlavou, ten boty na míru nohou šije, nakopali mi levou i pravou, a tak jsem nechal tý anarchie.
8. Jak hrabě Peyrac pajdám se světem a říkám si: ševče, polib mi šos, až se dopajdám domů, tak poradím dětem: než v botách, co tlačí, bude lépe jít bos.

Elán >> Kráľovná bielych tenisiek

1. Mladá skladá z úlomkov svet Hľadá hľadá tvár akej niet, trápenie slov vie že mal si byť dávno s ňou
2. Taká akú dávno si chcel, čaká tvoje áno či nie Trápenie slov vie že mal si byť dávno s ňou
3. Kráľovná bielych tenisiek čo viac už môžeš chcieť, od rána stráži telefón čo ak by práve on Beznádej s nádejou celý deň nejde von
R: Skús ju nájsť na známych adresách ľudí sa nepýtaj, skús ju nájsť, je v sebe ukrytá, pred tebou ukrytá Kráľovná bielych tenisiek, čo viac už môžeš chcieť, v očiach má známe video na ktorom príde on - beznádej s nádejou celý deň nejde von.
R: Skús ju nájsť - na známych adresách, nové už nezískaš, skús ju nájsť bež v bielych teniskách po blate, na snehu; skús ju nájsť - kráľovstvo za nehu ľudí sa nepýtaj; skús ju nájsť je v sebe ukrytá, je v sebe ukrytá, skús ju nájsť - na známych adresách, nové už nezískaš; skús ju nájsť bež v bielych teniskách po blate na snehu.

Hop Trop >> Bláto na botách

1. Vlídnej mech, vůní dech podhoubí a mokrý hlíny, jehličí a smůly borový, žádnej spěch, příkrej břeh smáčí ubrečený ráno, když se nízko válej' mraky syrový.
R: Máš bláto na botách a neholenou tvář, na trati v údolí to každej šutrák poví, že z pátku k neděli se k vechtru doflinkáš, čekáš na vlak a hrb tě bolí.
2. Pět dní dřeš, pak zas jdeš zpátky tam, kde cejtíš vůni jehličí a smůly borový, a když chceš, línej jseš, lehneš si a koukáš, jak se nízko válej' mraky syrový.
R: Máš ...

Klíč >> Svátek škrpálů

1. Jen udupané hlíny kus, ubrus, konve, muzika a řev, zem roztočit jak káču zkus, leskne se přezka, vrže podešev.
R1: Pantofle, škorně, dřeváky k tanci zvou bratry zouváky, vždyť dnes máme svátek nemalý, my, vetché boty, staré škrpály.
2. Proč brodit se jen prachem cest, čvachtat blátem, šlapat kamení, nám nadevšecko poskok jest, blázna krok je věčné kroužení.
R2: Podpatky dupou po štuce, cvočky a milé onuce, tak jen ještě chvilku, tisíc let, nežli nás smrtka zuje naposled.
3. Jen udupané hlíny kus, ubrus, konve, muzika a řev, zem roztočit jak káču zkus, leskne se přezka, vrže podešev.
4. Podpatky dupou po štuce, cvočky a milé onuce, tak jen ještě chvilku, tisíc let, nežli nás smrtka zuje naposled. nežli nás smrtka zuje naposled, nežli nás smrtka zuje naposled, amen, amen ...

Orlík >> Boty

1. Včera jsem byl u doktorky stěžuju si na potvůrky nožky už mě neunesou od kolen dolů se mě třesou.
2. Na všechny problémy znám jeden lék Doktor Martens to vyřeší hned do hospody i do roboty všude se hodí těžký boty.
3. OI znám jeden lék težký boty to vyřeší hned do hospody i do roboty všude se hodí těžký boty. Pak přijdu domů, do předsíně tam na mě čumí moje tchýně z kuchyně vyhráva radio ty moji bližní mě zabijou.
4. Na všechny problémy znám jeden lék těžký boty to vyřeší hned do hospody i do roboty všude se hodí těžký boty.
5. OI znám jeden lék težký boty to vyřeší hned do hospody i do roboty všude se hodí těžký boty.
6. Projdu se centrem, Václavákem zvítězí štětka nad veklslákem na tohle to všechno mám říct jen fuj kdo už kdy vykydá tenhleten hnůj. Na všechny problémy znám jeden lék těžký boty to vyřeší hned do hospody i do roboty všude se hodí těžký boty.
7. OI znám jeden lék težký boty to vyřeší hned do hospody i do roboty všude se hodí těžký boty. OI OI znám jeden lék težký boty to vyřeší hned do hospody i do roboty všude se hodí těžký boty.
8. OI znám jeden lék težký boty to vyřeší hned do hospody i do roboty všude se hodí těžký boty.
"Až nahoru zavázaný!"

Přenosilová Yvonne >> Boty proti lásce

1. Zas mi říkal, že má něco pro mne, a to něco, to prý láska je. Já však nechci žádnou lásku v domě, přináší jen žal a výdaje. Mám proti lásce boty, ty chrání paní svou, ty boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou.
2. Žiju sama díky těmto botám, žiju sama zásluhou těch bot, často sice klukům hlavy motám, botám ale city nejsou vhod. V těch botách ráda šlapu, zvlášť po lásce nás dvou, ty boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou.
3. Tyhle boty nosím někde v duši, někde v duši, ne však na nohou. Jsou tam dole, kde mi srdce buší, od bušení mu však pomohou. V těch botách ráda šlapu a to se mi prý mstí, prý v těchto botách jdu a tak si šlapu po štěstí.
Rec: Pozor, boty! Pochodem vchod!

Tučný Michal >> Boty z kůže toulavejch psů

1. Tenkrát končila válka, když spatřil jsem svět, já sotva nohama plet, když mně byl jeden rok. Jenže nebyla kůže, táta ušil mi pár bot z kůže toulavejch psů a řek, v nich budeš mít pevnej krok.
R: Tak fidlej a hraj jen pro ty, co maj hlavu v oblacích a plnou snů, tak fidlej a hraj jen pro ty, co maj boty z kůže toulavejch psů.
2. Já zůstal jsem stejnej, jak bejval jsem dřív, to jen čas na mě kýv v proudu dní, jak se zdá. Mám pořád svý první banjo, co jeden tulák mi dal, já s ním pod hlavou spal a dodnes stejnej zvuk má.
R: Tak fidlej ...



COP >> Dva tuláci

1. Trať se pěkně leskne, na trati náklaďák, dva tuláci táhnou, přes rameno vak.
2. Ten jeden je můj brácha, ten druhej bratranec, jdou z New Orleansu až tam na konec.
R: Já svý touhy, touhy znám: zas jít kousek, kousek dál.
3. Až tam do Arkansas namísto domova, najít svoje děti na cestách jako já.
R:
4. Kam vás to, hoši, táhne, co vstát vás přinutí, jó, trestanecký pouta - těm není vyhnutí.
R:
5. Šaty z vás můžou spadnout, palce vám lezou z bot, pryč tím širým světem, tak plným zlob a slot.
R:
R:

COP >> Přes dráty

1. To ráno bylo kalný, vody plný břehy, vodsouzenej nevinnej chtěl dělat, co se má, tak poved' se ten fígl, když polda neměl štěstí, on uháněl jak o život ke drátům, co to dá.
R: Ten útěk nebyl slavnej, to každej dneska říká, když našli ho v tý řece, z dálky řvala zubatá, a vo tý svojí pravdě může se teď v pekle hádat, že nevina prej dokázat se jenom venku dá.
2. Ten chlap, co vyšel s ránem a podlez' všechny dráty, v rozervanejch botách pádil zemí, jak se má, ten uměl se i porvat s tím nejrychlejším větrem, že nevinnej je, dokázat se jenom venku dá.
R:
R: + nevina prej dokázat se jenom venku dá ...

Daněk Wabi >> Hudsonský šífy

1. Ten, kdo nezná hukot vody lopatkama vířený jako já, jó, jako já, kdo hudsonský slapy nezná sírou pekla sířený, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.
2. Ten, kdo nepřekládál uhlí, šíf když na mělčinu vjel, málo zná, málo zná, ten, kdo neměl tělo ztuhlý, až se nočním chladem chvěl, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.
R: Ahoj, páru tam hoď, ať do pekla se dříve dohrabem, johoho, johoho.
3. Ten, kdo nezná noční zpěvy zarostenejch lodníků jako já, jó, jako já, ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.
4. Ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil, málo zná, málo zná, kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.
R: Ahoj ...
5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad jako já, jó, jako já, kdo chce celý noci čuchat pekelnýho vohně smrad, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.
6. Kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk, kdo je sám, jó, jako já, kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě príma kluk, ať se na hudsonský šífy najmout dá
R: Ahoj ...+ johoho ...

Daněk Wabi >> Mávej

R: Mávej, mávej, mávej, mávej, mávej, mávej jen, nic nepomůže, že tu stojíš sama skoro celej den, tak jen si mávej, mávej, mávej, mávej a dávej sbohem. Jó, nemáš, holka, páru, jakej pocit mám, když prásknu do kočáru a rukou zamávám a cesta už mě zdraví a říká mi "těpic", tak tohle je to pravý, jó, já už nechci víc.
R: Mávej ...
Jó, prošlapaný boty, pingl, tulácká hůl a na jazyku noty a pod pažema sůl a cesta, která mluví a říká: jenom pluj, a žlutý pero žlůví, jó, to je život můj.
R: Mávej ...+ tak jen si mávej, mávej, mávej, mávej a dávej sbohem ...

Daněk Wabi >> Ranní déšť

1. Záda hladí ranní déšť, duhou dláždí cestu mou, slyším oblaka se smát, vidím plout je nad sebou, ve vítr prach je rozfoukal, už jen ruce v kapsách mám, záda hladí ranní déšť, aspoň nejsem tu tak sám.
2. Čemu jsem to utíkal, proč se toulám deset let, čeho jsem se tolik bál, kde jsem nevrátil se hned, co mě hnalo dál a dál jarem, létem, zimou zlou, dneska už to vím - utíkal jsem před sebou.
3. Tak jdu cestou duhovou, suchý stéblo v zubech mám, vůně trávy povadlý je z těch nejhezčích, co znám, krok co krok se courám dál, oči bloudí krajinou, záda hladí ranní déšť, nohy stále jdou a jdou.
4. Domů ještě pěknej kus, a že šlapu ňákej rok, nápěv, co mi zvoní déšť, pískám, abych držel krok, boty dávno čert si vzal, nohy bolí, vem to nešť, proč se zlobit, když mi dál záda hladí ranní déšť, proč se zlobit, když mi dál záda hladí ranní déšť ...

Daněk Wabi >> Stromy

1. Dýmem výfukovým zamlženej svět, uprostřed šňůry vozů pomaloučku vpřed, výlet rodinný se koná právě dnes, mý děti chtějí vidět, jak vypadá les. Už jsem byl s nima skoro všude a děti louděj': táto, kdy už ten les bude? Copak já vím?
2. Dívka v informacích, když jsem se jí ptal, řekla: někde jistě bude, musíte jet dál, prý snad na Moravě nebo u Semil podle tajné zprávy ještě kousek lesa zbyl. Proč místo lesa moje děti nechtějí navštívit třeba skládku smetí? Těch máme dost.
3. Ráno, až se skončí tenhle divnej sen, obujem si boty-šlapky, vyrazíme ven, půjdem za nosem a vím, že ještě dnes, najdeme skládku smetí, ale taky les. Pohoří z rezavého plechu krásně se vyjímá v kapradí a mechu, popel a dým, kdo mi poví, co s tím?

Daněk Wabi >> Tonka

1. Tak pojďte, kluci a holky, blíž, ať je nás tu víc, pojďte sem, kdo bude dál, ten neuslyší nic, tu podivnou historku vo Tonce a vo jednom pánovi, kdo nebude poslouchat do konce, ten se nic nedoví.
R: Proboha, Tonka, jo, to je kus zlatem kovanej, vostrej jazyk a vostrej nůž má v botě schovanej, jednu nohu má dubovou a druhou dřevěnou a když se šuntá po štatlu, vrže jí v kolenou.
2. Sype si to takhle Tonka ulicí a vrazí do chlápka, co má tak trochu pod čepicí a plave jak kocábka, říká jí:"Pardon, madame, asi jsem do vás trop, a jestli se náhodou neznáme, tak já jsem ňákej Bob."
R: Proboha ....
3. Chodili spolu až do rána lipovou alejí a potom si Bob začal stěžovat:"Mě nohy bolejí," "a já je mám zásaďák dřevěný," jo, Tonka vodpoví a rukou zaťuká lehounce na dřevo dubový.
R: Proboha ....
4. Bob, ten byl z fleku střízlivej a kouká na nohu, a že to byl chlápek řízlivej, řek':"Já vám pomohu," a Tonka, ta se ani nehejbá a kouká jako šus, a jak se Bob k tý noze vohejbá, vytáhne ten svůj brus.
R: Proboha ....
5. Když viděl Bob ten hroznej knajf, dal ruce nad hlavu a stojí a je z toho celej štajf, Tonka má zábavu, a potom se najednou začne smát a tiše řekne jí: "Račte se, madame, podívat, kdepak to stojejí!"
R: Proboha ....
6. A potom se tiše votočí a klidně vodchází a ruce má v kapsách a píská si a nic mu neschází, a Tonka, ta se za ním vožene a leží na zemi a vidí dvě nohy dřevěný v kanále vražený.
R: Proboha ....
7. Tahala nohy ze všech sil z tý díry v kanále a přitom se celá zpotila a měla namále, a najednou se vám položí a už nedýchá, jenom ta poslední nadávka zazněla do ticha.
R: Proboha, Tonka, jo, to byl kus, a už je pod hroudou, a jí zpívám to svý blues a roky, ty zatím jdou, měla vám funus tutovej a rakev na míru, a Bob má z tý nohy dřevěný nohu u klavíru.

Greenhorns >> A slunce pálí jen

Rec: Už v noci jsem vyrazil jen v blůze, kalhotách a s párem starejch bot, tam za mnou zůstal San Quentin, kavalec a přestřihnutej plot, a slunce bodá do očí a jazyk bez vody už zdřevěněl a nohy bolí, jakobych nejmíň tisíc mil už šel.
R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu šmouhu šedivou já táhnu za sebou.
Rec: Mně vždycky táta říkal, že jen jedno je nebe, jedno peklo a jeden svět, vždyť ještě včera mně to pastor z bible čet', teď ze lži viním všechny - bibli, pastora i tátu, vždyť jedno peklo opouštím a druhý začíná tu.
Ref: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu skvrnu šedivou já šlapu pod sebou.
Rec: Já dávno boty zahodil, když brzdily můj chvat, a v břiše mám snad stočenej ten přestříhanej drát, když náhle v rukou cítím suchej drn a písek, tak už vím, proč, i když slunce zapadá, se zkracuje můj stín.
R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu šmouhu šedivou já tlačím před sebou.
R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu skvrnu šedivou já zaleh' pod sebou ...

Greenhorns >> Battledress

Zapnu vzpomínkovou frézu romantiky battledressů a najednou je mi šestnáct let, když jsem byl do čundrů janek, dřív, než zpíval Wabi Daněk, když jsem poznal celtovanej svět.
Strašně jsem chtěl, než zestárnu, battledress mít i usárnu, a pak jsem stál na nádraží i já, zabalený saky-paky, na sobě tu bundu khaki s domovenkou "Czechoslovakia".
R: Silver A, Silver B, pak poslední pozdrav z paluby, šlapou bačkůrky strachu i holínky záhuby, právě slét' bílý květ, noc je protržená obálka, už se k lesům snáší Valčík, Švarc a Opálka.
Horečně se potí záda a ruka už stengun skládá, mercedes se blíží od Břežan, pak ožehne výbuch zdola pyšný profil protektora, s kletbou Gabčík odhazuje zbraň.
R: Silver A, Silver B, pak poslední pozdrav z paluby, šlapou bačkůrky strachu i holínky záhuby, právě slét' bílý květ, noc je protržená obálka, už se k lesům snáší Gabčík, Kubiš, Opálka. Půl čtvrté a potom celá, motory zní u kostela, v kterém sedm stínů tají dech, už se vojsko staví do řad, Jidášové žijí pořád, a už salvy duní na schodech.
R: Silver A, Silver B, holky krásněj', válka-neválka, vzpomínám na ta jména - Bublík, Hrubý, Opálka, Silver A, Silver B, smrťák roztočil už osudí, it's a long way to Tipperary, kov na spánku zastudí.
Rec: Antropoid ... Out Distance ... Tin ... Bioscop ... Percentage ... Zinc ... Antimony ...
Silver A, Silver B, ozvěny stengunů doráží, Resslovkou kráčím dolů ke smíchovskýmu nádraží ...

Greenhorns >> Hej, Joe

Hej, Joe, jen uvědom si dojista, že každá holka vod těsta hned, jak přijede do města, je dámou, hej, Joe, město nejsou pastviny, zde platěj' zákony jiný, a tak nedělej blbiny před dámou.
R: S tebou je kříž, pá dap, ty snad nevíš, pá dap, že ti musí přijít děsně na vobtíž, pá dap, chodit špinavej v městě, když je v cestě ženskejch dvěstě pěkně pěstěných, to je hřích, hej, Joe, proč chodíš jak spařený, to chce jít jinak na ženy, vždyť tvý šance nejsou zmařený. Hej, Joe, buď, prosím tě, tý dobroty a kup si nový kalhoty a neplivej si na boty před dámou, hej, Joe, hleď trošku na svou parádu, nečisti boty vo trávu a nesmrkej do rukávu před dámou.
R: S tebou ...

Hapka P. >> Buřty, pivo, nenávist

1. Hospůdka páté cenové skupiny, na zemi bláto, na stěnách pukliny. To není bůhví jaká. To není bůhvi jaká. To není bůhvi jaká. Jenže mě stačí, jen žádný obavy. Zmok sem a pívo leju si do hlavy. Pijeme na stojáka. Pijeme na stojáka. Pijeme na stojáka.
R: Na jídelním lístku, co bych asi měl tak číst, měl tak číst, měl tak číst. Dávno vím, co na něm stojí - jenom buřty a pívo a nenávist.
2. V hospůdce páté cenové skupiny v hlavě mám pívo, ale né piliny a venku zmeškal jsem start a venku zmeškal jsem start, zmeškal jsem start. Co mi svět dává ve spletu do věnce, to všechno vzal by bezrukej z kredence. Čmárám si na umakart, čmárám si na umakart, čmárám si na umakart.
R: Na jídelním lístku, co bych asi měl tak číst, měl tak číst, měl tak číst. Nabídka je pořád stejná - jenom buřty a pívo a nenávist.
3. V hospůdce páté cenové skupiny ať hodí šutrem ten, kdo je bez viny. Ehm. Šéfíku, ty to nejsi, šéfíku, ty to nejsi, ty to nejsi. Jen si svý řeči nabouchej do kecek, nezkoušej na mě, že nikdy nemáš vztek. A na ten připijem si. A na ten připijem si. A na ten připijem si.
R: Z jídelního lístku tady nemá smysl číst, ani jíst, ani nic. Koukni kolem a co vidíš. Jenom buřty a pívo a nenávist.
4. V hospůdce páté cenové skupiny nemám svou starou, jen od ní modřiny. Jinak mi nedává nic. Jinak mi nedává nic, nedává nic. Pojďte se bavit, nebudem zdeptaný. Ruce té sochy z růžové fontány narveme do popelnic, narveme do popelnic, narveme do popelnic. A ty nóbl kabáty taky [:Narveme do popelnic:] A ty nóbl autíčka [:Narveme do popelnic:] A lásku a všechno hezký narveme do popelnic, do popelnic.

Kabát >> Balada o špinavejch fuseklích

Ráno se otevřou moje oči voteklý kopnu jen pod postel pár špinavejch fuseklí tělo mý je bolavý a vedle od sousedů hudba zní nejde mi do hlavy kdo je ta holka co tu spí ta holka co tu se mnou spí - je smutná
Jen divná nálada zůstane tu já jdu dál a tak mi připadá jako bych jí něco vzal Ještě se otočím a vrány v letu spočítám vidím jí na očích , že letěj asi někam tak to letěj asi někam tam
R: Tak to vždycky začíná a každá holka nevinná právo první noci měl jsem jenom já možná nezbylo jí nic jen ty slzy slaný víc jak jí padaj večer do klína mě proklíná já vim
Je ráno musím jít a její oči vlhký sou mý pravdě nevěří protože jí všichni lžou lehám si pod obraz a někdy se tak cejtim sám jsou na něm havrani co letěj asi někam tam co letěj asi někam tam

Kamelot >> Země antilop

Letící proudy neónů, padají na mou tvář, nebe zatáhlo oponu, den dopsal kronikář, samoten v městě šamanů, do ulic padá déšť, a ženy v botách z klokanů, v hotelu Budapešť.
R: Žádný prachy nemám, jen co přelezu zeď, tak možná, že chytím dobrej stop, někdo zastaví, já řeknu: " Jeď, do Země antilop!"
Muži hledají zlatej prach a sto-tisíci mobilů, vyzvání světu na poplach na uších Emilů, podivná doba uhání, za okny limuzín, a jako na drátech havrani, tady trčet nemusím.

Kryl Karel >> Bratříčku, zavírej vrátka

1. Bratříčku,nevzlykej, to nejsou bubáci, vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci, přijeli v hranatých železných maringotkách.
2. Se slzou na víčku hledíme na sebe, buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.
R: Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavřel jsi vrátka?
3. Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami, nadávky polykej a šetři silami, nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.
4. Nauč se písničku, není tak složitá, opři se, bratříčku, cesta je rozbitá, budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.
R: Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!

Kryl Karel >> Karavana mraků

1. Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý, pod sluncem sedlo kožený, pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý a starý ruce sedřený.
R: Dopředu jít s tou karavanou mraků, schovat svou pleš pod stetson děravý, [: jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku, až tam, kde svítí město, město bělavý. :]
2. Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený, v tom městě nikdo nezdraví, šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolení a lidi strachem nezdraví.
3. Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí a zákon džungle panuje, provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí a truhlář rakve hobluje.
R: V městě je řád a pro každého práce, buď ještě rád, když huba voněmí, [: může tě hřát, že nejsi na voprátce nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :]
4.=1.
R: Pryč odtud jít s tou karavanou mraků, kde tichej dům a pušky rezavý, [: orat a sít od rána do soumraku a nechat zapomenout srdce bolavý. :]

Kryl Karel >> Lásko!

1. Pár zbytků pro krysy na misce od guláše, milostný dopisy s partií mariáše, před cestou dalekou zpocený boty zujem a potom pod dekou sníme, když onanujem.
R: Lásko, zavři se do pokoje, lásko, válka je holka moje, s ní se miluji, když noci si krátím, lásko, slunce máš na vějíři, lásko, dvě třešně na talíři, ty ti daruji, až jednou se vrátím.
2. Dvacet let necelých, odznáček na baretu, s úsměvem dospělých vytáhnem cigaretu, v opasku u boku nabitou parabelu, zpíváme do kroku pár metrů od bordelu.
R:
3. Pár zbytků pro krysy a taška na patrony, latrína s nápisy, jež nejsou pro matróny, není čas na spaní, smrtka nám drtí palce, nežli se zchlastaní svalíme na kavalce.
R:
Rec: Levá, dva!
R:

Kryl Karel >> Na jednu notečku

1. Jdu k vodě líčit na jelce, mám Škvoreckého Zbabělce a chléb a buřty v kabelce s kořalou sladkou. když slunce vstává v rumělce, zahlédnu metat kozelce zasloužilého umělce s plesnivou bradkou.
2. Když v tváři rumem zruměním, tu spokojím se s domněním: "Kozelce ladí s uměním jak šroubek s matkou!" Zní z láhve nota za notou, kabela zeje prázdnotou a já mám půdu pod botou poněkud vratkou, padadadam padadam.
3. Keď ide vlna za loďou, pijeme vodku s Voloďou a bratstvo našich nároďov sa takto tuží, Voloďa býval barónom, teraz je z neho agronóm, má salaš hore nad Hronom a záhon ruží.
4. Keď spieva sláčik primáša a čašník fľašu prináša, môj zrak s víziou sobáša zvlhne mi plačom, keď vraví:"Koniec košiarom! Predáme ovce mäsiarom! Je lepšie dať sa k žandárom, ako byť bačom!", padadadam padadam.
5. Když pluje loďka za loďkou, chutná mi voďka s Voloďkou, on rotným je, já piloťkou, bydlíme v tanku, když měsíc svítí na Něvu jak cibulička v nálevu, jdem v maskovacím oděvu udělat banku.
6. Plá nocí šarlat uhlíků, zní tlukot ran a slavíků a v bance ani rublíku, to kvůli manku, tu vezmem zavděk nálevnou vypijem vodku nelevnou a půjdem nocí barevnou užíti spánku, padadadam padadam.

Kryl Karel >> Pochod Gustapa

1. Nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra a správná příslušnost je víc, než v botě díra, mámu jsme zapřeli a brácha zapřel tátu, někdo se odstřelí a jiným zlámem hnátu, Ďábel nás hnal a šli jsme jako ovce, každý z nás znal, že zvěř se stane z lovce, každý však šel a na chytrost měl štempl, náš cíl se skvěl, jsi proti? Pak jsi lempl!
2. Nad oči slepota, sám do uší dáš vatu, je z tebe despota a syna dáváš katu, k dobrému příteli zas obracíš se zády, a když ho odstřelí? Po smrti dáš mu řády! Žene vás čert, zas jdete jako ovce, není to žert, už zvěř se stala z lovce, přítel je skřet a nad rozumem víra, vpřed! Jenom vpřed! Vpřed! Jenom vpřed! Vpřed! Jenom vpřed! A vpředu smrdí síra ...

Kryl Karel >> Vasil

1. V botičkách z kozinky vybírám rozinky z koláčků, vybírám zběsile pro tebe, Vasile, miláčku, šičky už došily svatební košili z batistu, krmení zvěře je, když vrznou veřeje a tys tu, a tys tu.
2. Mé oči nevěří - přišel jsi se zvěří k obědu, neseš mi křepelky, v botičkách Popelky, k tobě jdu, na mojí košilce šič z Košic vyšil "C" zdvojené, že nejsem komtesou, starosti moje jsou, tvoje ne, tvoje ne.
3. Na rtech máš enzymy, to asi od zimy třeskuté, proti tvé nechuti na tácku nesu ti misku thé, v čaji jsem zkvasila dva vlasy Vasila-hippieho, jsou v něm i nějaká afrodiziaka, vypij ho, vypij ho!
4. Čaj, který vypiješ, zanechá stopy, jež trvají, tisícem kilowatt budem se milovat, šohaji, v milostném zátiší vášeň pak nejvyšší vybuchne tiše a všestranně - tvá láska ke straně! "Probůh, ne! Probůh, ne!"

MIG21 >> Tančím

Tančím, a rozhod jsem se boty zout, nechtěj mě nechat odpočinout, tančím, a pot mi stéká do kalhot, z kalhot mi kape na podpadky bot, jsem chlap jsem Bůh jsem Gott.
Tančím, a odhazuju veškerej stud, popkem se valím na tebe jak sud, tančím, ten DJ si nás asi všim, pač to vohulil a přidal i dým, jsem chlap jsem Bůh to vím.
Hej ty bejku ty jeď ty zatanči, tanči se mnou, ty tanči ty chlupáči, tanči ty chlupáči.
Krok sun krok, krok sun krok zpátky, krok sun krok, dva dlouhý dva krátký.
Tančím, tvůj půvab ten mi slipy svlík, možná jsem taky šlápnul na hřebík, jsem chlap jsem Bůh jsem býk.
Papadapapa Pánebože.
Jsem býk.

Mňága a Žďorp >> Tenkrát na východě

všichni ti lidi okolo křičeli a dávali mi dobré rady do života a ona byla tak tichá a ona byla tak tichá rádio řvalo kombajny hrčely na polích za hlasitého pochodování a ona byla tak tichá a ona byla tak tichá okenní tabulky drnčely telefóny zvonily a chřestily psi nervózně poštěkávali a slunce svítilo zeleně bagry nám razili cestu vpřed i zpět tribuny mávaly průvody tleskaly a štěstí páchlo všude kolem a lepilo se na boty jak bláto tehdy jsem bydlel na nádraží a vlaky nikam nejely vyhříval jsem se na lavičce a ona seděla vedle mě a ona seděla vedle mě a ona seděla vedle mě a ona seděla vedle mě všichni ti lidi okolo křičeli a dávali mi dobré rady do života

Nohavica Jarek >> Afričančata

1. V Africe, tam žijou sloni a podobná zvířata, mezi stromy je tam honí Afričančata, načančané Afričanče jako uhel černé je, ráno skočí na saranče a jede do Guineje.
2. Děvčata tam honí kluky a kluci zase děvčata, k nám to mají trochu z ruky, Afričančata, přes moře a přes potoky, dva tisíce šestset mil, na kole tak dva-tři roky, no a pěšky ještě dýl. 3. Průšvih je, když Afričanče černé jak mé boty narodí se naší Anče od nás z Dolní Lhoty, ale narodí či nenarodí, vždyť je to vlastně putna, hlavně, že nám nemarodí a že mu u nás chutná, na na na ...

Nohavica Jarek >> Až to se mnu sekne

Až obuju si rano černe papirove boty, až i moja stara pochopi, že nejdu do roboty, až vyjde dluhy pruvod smutečnich hostu na Slezsku Ostravu od Sikorova mostu, až to se mnu sekne, to bude pěkne, pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne. Aby všeckym bylo jasne, že mě lidi měli radi, ať je gulaš silny, baby smutne, muzika ať ladi, bo jak sem nesnašel šledryjan ve vyrobě, nebudu ho trpěť, ani co sem v hrobě, to bude pěkne, pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
S někerym to seka, že až neviš, co se robi, jestli pomohla by deka nebo teplo mlade roby, kdybych si moh' vybrat, chtěl bych hned a honem, ať to se mnu šlahne tajak se starym Magdonem, to bude pěkne, pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
Jedine, co nevim: jestli Startku nebo Spartu, bo bych tam nahoře v nebi nerad trhal partu, na každy pad s sebu beru bandasku s rumem, bo rum nemuže uškodit, když pije se s rozumem, to bude pěkne, pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
Já vím, že, Bože, nejsi, ale kdybys třeba byl, tak hoď mě na cimru, kde leži stary Lojza Miltag, s Lojzu chodili sme do Orlove na zakladni školu, farali sme dolu, tak už doklepem to spolu, až to se mnu sekne, pěkne, to bude pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
Až obuju si rano černe papirove boty, až i moja stara pochopi, že nejdu do roboty, kdybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne, mohlo to byt horši, nebylo to špatne, až to se mnu sekne, kdybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne, mohlo to byt horši, nebylo to špatne, až to se mnu ... na na na ...

Nohavica Jarek >> Kopačák

1. Copak se ti stalo, Kubo, Kubíku, ukradli ti balón, Kubo, Kubíku.
2. Nevíš, kdy a kteří, Kubo, Kubíku, věřím, já ti věřím, Kubo, Kubíku.
3. Zloděj chodí tiše, Kubo, Kubíku, podrážky má z plyše, Kubo, Kubíku.
4. Usmívá se, směje, Kubo, Kubíku, je to zloděj nad zloděje, Kubo, Kubíku.
5. A to tak nenecháme, Kubo, Kubíku, a my je pochytáme, Kubo, Kubíku.
6. Uděláme zátah, Kubo, Kubíku, budeme jim v patách, Kubo, Kubíku.
7. Chytnem mrtvé nebo živé, Kubo, Kubíku, ty můj detektive, Kubo, Kubíku.
8. Vezmeme si lupy, Kubo, Kubíku, chytneme ty lumpy, Kubo, Kubíku.
9. Jsou to zlodějáci hnusní, Kubo, Kubíku, ale teď už klidně usni, Kubo, Kubíku.
*: Protože jednou všechno, co nám vzali, zpátky k nám se přikutálí, [: zaklepe to u dveří, a smutný ten, kdo nevěří ... :]

Nohavica Jarek >> Mikymauz

1. Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí, zda-li to ještě tluče, zda-li mám ještě štěstí, nebo je po mně a já mám voskované boty, ráno co ráno stejné probuzení do nicoty.
2. Není co, není jak, není proč, není kam, není s kým, není o čem, každý je v době sám, vyzáblý Don Quijote sedlá svou Rosinantu a Bůh je slepý řidič sedící u volantu.
R: Zapínám telefon - záznamník cizích citů, špatné zprávy chodí jako policie za úsvitu, jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze, měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze, rána bych zrušil.
3. Dobrý muž v rádiu pouští Čikoreu, opravdu veselo je, asi jako v mauzoleu, ve frontě na mumii mám kruhy pod očima, růžový rozbřesk fakt už mě nedojímá.
4. Povídáš něco o tom, co bychom dělat měli, pomalu vychládají naše důlky na posteli, všechno se halí v šeru, čí to bylo vinou, že dřevorubec máchl mezi nás širočinou.
R: Postele rozdělené na dva suverénní státy, ozdoby na tapetách jsou jak pohraniční dráty, ve spánku nepřijde to, spánek je sladká mdloba, že byla ve mně láska, je jenom pustá zloba, dráty bych zrušil.
5. Prokletá hodina, ta minuta, ta krátká chvíle, kdy věci nejsou černé, ale nejsou ani bílé, kdy není tma, ale ještě ani vidno není, bdění je bolest bez slastného umrtvení.
6. Zběsile mi to tepe a tupě píchá v třísle, usnout a nevzbudit se, nemuset na nic myslet, opřený o kolena poslouchám tvoje slzy, na život je už pozdě a na smrt ještě brzy.
R: Co bylo kdysi včera, je, jako nebylo by, káva je vypita a není žádná do zásoby, věci, co nechceš, ať se stanou, ty se stejně stanou, a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou, máslo bych zrušil.
7. Povídáš o naději a slova se ti pletou, jak špionážní družice letící nad planetou, svlíknout se z pyžama, to by šlo ještě lehce, dvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechce.
8. Z plakátu na záchodě prasátko vypasené kyne mi, zatímco se kolem voda dolů žene, všechno je vyřčeno a odnášeno do septiku, jenom mně tady zbývá prodýchat pár okamžiků.
R: Sahám si na zápěstí a venku už je zítra, hodiny odbíjejí signály Dobrého jitra, jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze, měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze, lásku bych zrušil.
9.=1.
10.=1.

Nohavica Jarek >> Přelezl jsem plot

1. Přelezl jsem plot, zul šněrovací boty, vojáčku, co ti je, máš ruce z železa, na smrt a na život nás rozdělily ploty, tomu, kdo přežije, těžko se přelézá, na smrt a na život, a není střední cesty, a není mělký brod, buď smůla, nebo štěstí, na smrt a na život mi rozpůlili lásku, jsem jako loutka na provázku, jako loutka na provázku.
2. V první putyce, u rozžhavených kamen, dám si horký grog, holky si přisednou, já sáhnu po klice, a nebe sundám z ramen, udělal jsem krok přes propast bezednou, na poště od slečny dostal jsem telefonní seznam, je mi tak zbytečný, já nikoho tu neznám, jsem jako cizí host venku za touhletou branou, človíčku, nashledanou, ahoj a nashledanou.
3. Jsem jako cizí host v tomhletom divném světě, bojuju o život a sedím v tramvaji, prosil jsem o milost, oni mi řekli:"Dobrá, jděte," přelezl jsem plot, další mě čekají, je postní neděle a majestátné ticho, v hradištském kostele si pánbůh nacpal břicho a v dobrém rozmaru nazval mě vlastním synem, pak jsme se opili erárním mešním vínem.
*: Přelezl jsem plot ...

Nohavica Jarek >> Robinzon

1. Za dveřmi střevíce a ve schránce psaní, vůně skořice, otisky dlaní v mém pokoji, na mém ostrově, puštěná televize, jablko v šátku, byl tady, zas mi zmizel, já mu říkám Pátku, snad se nebojíš, snad se nebojíš?
R: Jsem Robinzon, jsem Robinzon, jsem Robinzon, dnes ráno na úsvitě píšu do notýsku, na ostrově objevil jsem stopy v písku, samota je žlutá pustá pláž, proč mi utíkáš, proč mi utíkáš, Pátku?
2. Bojím se přílivu s večerem do pokoje, zůstaneš naživu, i když stopy tvoje moře tmy odplaví, Pátku, dávám střevíce do botníku, otvírám psaní, snad v tomhle okamžiku očekávání se mi objevíš, Pátku, kde jsi?
R: Jsem Robinzon, jsem Robinzon, jsem Robinzon, jedním srdcem, jedním dechem, jednou lžicí, samota mi zavoněla po skořici, do skály nožem vrývám nemizící stopu tvoji, tak pomoz mi, Pátku, Pátku, Pátku ...

Olympic >> Co s tím

Mám svět z plastický hmoty Plastický střih a boty A hraju na kytaru Z polyfluorethylenu Co s tím Co s tím Co s tím
Zkus to zničit, zničit, zničit Nebo zlomit, zlomit, zlomit Rozbít zahodit a ztratit Pokaždé se k tobě vrátí
Co s tím Co s tím Co s tím Co s tím
Vzácné květiny jednou rozkvetou a zvadnou Stromy podél cest, rostou po léta a padnou Květy z plastiku, pouze nevoní a kvetou Lidé kolem jdou,hlavou pokývnou s tou větou
Co s tím Co s tím Co s tím Co s tím
Vzácné květiny ..... Co s tím

Olympic >> Já

Ve všem chtěl mít větší podíl pro jiné se nenarodil Sám neuměl ničeho se vzdát jen ostatní za nos vodil myslel na to kudy chodil a jen sebe upřímně měl rád. Každou větu začal slůvkem Já každou větu skončil slůvkem Já.
On nevěřil na chiméry a ve jménu kariéry nosil boty špičkou dozadu. Nikdy nepsal verše ženě vždy se tvářil unuděně, když si k němu přisel o radu. Každou větu začal slůvkem Já každou větu skončil slůvkem Já.
Já, já, já, jenom já Já, já, já, jenom já Já, já, já, jenom já Já stačím si sám Já, já, já, jenom já Já, já, já, jenom já Já, já, já, jenom já Já stačím si sám Já se mám.
V očích led a vlhké dlaně usmíval se polekaně v obavě, že budeš něco chtít. Velmi dbal na osobitost, povýšil svou sebelítost na ten nejušlechtilejší cit Každou větu začal slůvkem Já každou větu skončil slůvkem Já.
Vidíš ho, jak podle zvyku důstojně jde po chodníku a nic kolem sebe nevnímá. Do stop padá sůl a písek jednoho dne nevrátil se nikdo si té ztráty nevšímá. Komu chbí jeho věčné Já jen ozvěna domu vzpomíná
Já, já, já, jenom já ...

Olympic >> Taky jsem se narodil bos

Taky jsem se narodil bos jako každý chlap a kromě dvou půlek neměl nic
Taky jsem se narodil bos když mě přines čáp a spustil jsem rámus z plných plic
Taky jsem se narodil bos něco do čtyř kil a rozum až s léty začal brát Dlouho jsem tak za ranních ros bosky šlapal jíl a nedělní botky neměl rád
My měli roucha stejně průhledná když jsme jen sáli z mléčných žláz Náš bosý věk měl to bych řek tisíc krás Jenže mráz, jak šel z hor obul nás do bačkor
Taky jsem se narodil bos jako každý kluk a sousedům chodil slívy krást Poštípaný od včel a vos to mi bylo fuk a pod hlavu k spánku stačil chrást
Je v Mléčné dráze mince stříbrná tu věnem dostal každý z nás a náš bosý věk měl to bych řek tisíc krás
Proč jen mráz, jak šel z hor obul nás do bačkor?
Škoda, že už nechodím bos kapsy plné slív že nenajdu sílu přelézt plot Neohrnuj nade mnou nos později či dřív i ty přijmeš zákon teplých bot
Všechny mráz, jak šel z hor obul nás do bačkor zbavil nás s noblesou bosých snů - kdeže jsou?
O jsou, snad jsou, snad jsou, někde jsou, ano, jsou někde jsou, snad jsou...

Orlík >> Bílá liga

Nic ve zlim proti turistům když se sem chtěj podívat jenže není možný tady žít a taky pracovat co to bylo za ránu, kdo nám to sem z dálky spad černý oči, černý tělo to není můj kamarád.
Bílá liga, bílá síla bílá liga, bílá síla bílá liga je bílá bílá vyčisti si boty, přijde tvoje síla bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila. Morálku maj jinou vychování taky jak my nikdy nebudou nevěř na zázraky a za křivý slovo to tě nožem pobodaj tak proč nám sem zabijáky posílaj.
Bílá liga, bílá síla bílá liga, bílá síla bílá liga je bílá bílá vyčisti si boty, přijde tvoje síla bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila.
Morálku maj jinou vychování taky jak my nikdy nebudou nevěř na zázraky a za křivý slovo to tě nožem pobodaj tak proč nám sem zabijáky posílaj.
Bílá liga, bílá síla bílá liga, bílá síla bílá liga je bílá bílá vyčisti si boty, přijde tvoje síla bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila.

Orlík >> Noční kluby

Mít tak noční kluby kde by se pivo pilo a do šesti do rána by votevřeno bylo v sobotu a v pátek to by snad nevadilo jenom by se líp o víkendech žilo.
Mít tak noční klub v něm svoji muziku každej by rád byl v tomhle podniku vobčas živej koncert v našen nočním klubu kdo by kazil srandu dostal by přes hubu.
Do tance by dalo se taky spousta bot vysokejch bylo by tam moře holek taky pěkně divokejch a číšník by taky patřil mezi nás každej by rád příště přišel zas.
Do tance by dalo se taky spousta bot vysokejch bylo by tam moře holek taky pěkně divokejch a číšník by taky patřil mezi nás každej by rád příště přišel zas.
Mít tak noční klub v něm svoji muziku každej by rád byl v tomhle podniku vobčas živej koncert v našen nočním klubu kdo by kazil srandu dostal by přes hubu.

Orlík >> Skinhead

Teče nám v žilách stejná krev teče nám žilách a dlouho téct bude at´vám dlouho zní v uších náš zpěv skinhead je tady skinhead je všude.
Skinhead , skinhead bombr zelenej těžký boty až nahoru zavázaný skinhead skinhead je vyholenej a to není zakázaný.
Teče nám v žilách stejná krev chčijeme dokonce stejnou moč a lidi si stěžujou vyholenej zjev lva chci nosit na prsou a dobře vim proč.
Skinhead , skinhead bombr zelenej těžký boty až nahoru zavázaný skinhead skinhead je vyholenej a to není zakázaný.
Teče nám v žilách stejná krev, teče nám v žilách český pivo tvdý buď i když se plazíš po čtyřech pivo sem pivo tam ať je živo.
Skinhead , skinhead bombr zelenej těžký boty až nahoru zavázaný skinhead skinhead je vyholenej a to není zakázaný.
OI! OI!
OI! OI!

Ryvola >> Cesta na Island

R: Nechci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět islandskej kraj, mý šedivý vlasy mi za pravdu daj'. Až někdo ti, hochu, vo Islandu řekne, svým koltem ho přikrej a buď na něj zlej, kdo slovíčko dobrý vo tom kraji cekne, je dočista blázen, a ty se mu směj.
Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě, kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má, kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě, ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá.
R: Nechci ...
Jó, tenkrát v tom roce, co bylo to sucho, chlap přišel a povídá úplnou báj, že sežere z kojota syrový ucho, esli nám neřekne, kde leží ráj.
Pak v proklatým vedru sme lesama táhli, kde smrděj' tůně a zrzavej mech a stromy jak tráva, když na ně sme šáhli, padaly na zem, to člověk by zdech'.
R: Nechci ...
Pak začaly kopce a šutráků fůry, když jazyk nám votek', jdem bez vody dál, my cucali šťávu ze stromový kůry a islandskej ďábel se z voblaků smál.
A večer, když ztahaný na zem jsme padli, ty islandský zvířata divnej maj' mrav, přes kemp, kde ležíme jak kytky zvadlý, stádo se přehnalo divokejch krav.
R: Nechci ...
Můj Bože, proč nedáš nám voddechnout chvíli, proč trestáš nás pravicí krutou a zlou, tam v islandskejch horách to sténá a kvílí, to ubohejch trempířů přízraky jdou.
Tak zašel tam jeden a ztratil se druhej a ze skály padal a příšerně řval a veselej Davy byl do rána tuhej, až zvostal jsem samotnej uprostřed skal.
R: Nechci ...
Já za chvíli zdechnu, jen minuta zbejvá, tak skončila cesta, moc dobře to vím, a islandskej ďábel už prstem mi kejvá, až zaleze slunce, já vodejdu s ním.
Ač není tu žádnej, kdo pro mě by plakal, já jedinou radu chci nakonec dát, kdyby vás někdo do Islandu lákal, tak voprátku na krk a poslat ho spát.

Ryvola Wabi >> Černé Komando

Jdou vlhkou tmou, jdou za sebou, jdou v kanadách, bezejmenní muži kteří, přestali se dávno bát. Slunce pro ně nesvítí, a místo lžíce jehlu v botě má, včelky s medem nahořklým, a vejce prachem natvrdlá. Tři sta dvacet kilometrů, liberátor nocí hřmí, nikdo neví jestli tenhle let, nebude poslední.
Zařvali jste u Arnhemu, zařvali jste na šňůrách, někdo z vás měl doma ženu, někdo zase obyčejnej strach.
Kulomety nocí hřměly, nedaly vám šanci žít, vaše zbraně nezazněly, mrtvý těla nemohou se bít.
Commandos jdou do kotoulů, vítr padák nadouvá, pod zem zbejvá jen pár coulů, commandos se nezouvá.

Tučný Michal >> Kočárem mým je vagón uhlí

1. Z lokomotivy stoupá dým a já se z války domů navracím, ne však jak generál Lee kočárem mým je vagón uhlí.
R: Roztrhaný boty mám a rozedranej vlak a odváží mě dejchavičnej náklaďák, prohál jsem jak generál Lee, kočárem mým je vagón uhlí.
2. Z lokomotivy stoupá dým a já už brzo dolů seskočím a budu zas tam v kraji svým, tam, kde to znám, a tam, kde bydlím.
R: Roztrhaný ...

Tučný Michal >> Máš mě přečtenýho

1. Chtěl jsem se vyrovnat tvým ideálům z knih, dělal jsem, co jsem moh, abych se stál jedním z nich. Dlouho jsem vybíral, kterým měl bych se stát, Jezdcem z neznáma a přestaňte se smát.
2. Chodil jsem v ostruhách a houpavej měl krok, tvářil se zlověstně a každej byl můj sok. Spával jsem v klobouku a na botách prach, Jezdec z neznáma, já nepoznal, co je strach.
R: Ty zatím, ty zatím četla jsi si dál, v pozadí potají já jsem jen tak stál.
3. Nejsem desperát, to už dávno vím, někde mi chybí kus a asi hodně jím. Stějně jsem objevil, co mám společnýho, mě a Jezdce z neznáma máš přečtenýho.